VOLELOVE Archiv

I Love 69 Popgejů, recence alba Let's Gold Corridor, Nový Prostor, 2011 (autor: Karel Veselý)

I Love 69 Popgejů, recence alba Let’s Gold Corridor, Nový Prostor, 2011 (autor: Karel Veselý)

 

I Love 69 Popgejů_rozhovor ve Full Moonu 12/2011

I Love 69 Popgejů_rozhovor, Full Moonu 12/2011

 

 

 

I Love 69 Popgejů, Stop Making Sense, Recenze na album Let's Gold Corridor, Full Moon Magazine, 12/2011 (autor: Lumír Nykl)

I Love 69 Popgejů, Stop Making Sense, Recenze na album Let’s Gold Corridor, Full Moon Magazine, 12/2011 (autor: Lumír Nykl)

 

 

 

Volelove. Drzouni z ateliérů (autor: Pavel Turek, Respekt 36/2010)

Volelove. Drzouni z ateliérů (autor: Pavel Turek, Respekt 36/2010)

drzouni z atelieru 2

 


 

 

 

 

popgeji art and antik 2

I Love 69 Popgejů, Art and Antique, 3/2010 (autor: Hana Beranová)

I Love 69 Popgejů, Art and Antique, 3/2010 (autor: Hana Beranová)

 

 

POPGEJŮ NA CREEPY TEEPEE, 26.8.2009, CZ

http://www.superbeat.cz/clanek/23071-creepy-teepee-festival-ambiciozni-prehlidka-pro-hudebni-fajnsmekry.html?bulvar=true

Ve středu dorazili další návštěvníci, což atmosféru akce mírně pozvedlo. Ostravští I Love 69 Popgejů a jejich vizuální elektro-punková performance se stali prvním výraznějším interpretem festivalu.

Hlášky jako „Dávej, dávej!“ nebo „Do kostela s tebou nikdy nepudu.“ se brzy jistě stanou kultovními. Stejně tak padající kalhoty MC Halleluje.

POPGEJŮ NA CREEPY TEEPEE, 27.8.2009, CZ

http://partylist.hrachovka.com/clanky/2344-creepy-teepeegask-artfestival-report/

Z českých kapel mě nejvíc oslovili věčně čerství campingoví dekadenti I love 69 popgeju. Nevím, jestli to bylo tím experimentálním kontextem, ale bylo to poprvé, co jsem je nebral jenom jako performance, ale užíval jsem si je i jako koncert.

 

 POPGEJU NA CREEPY TEEPEE, 10.8.2009, CZ

http://mojepole.blogspot.com/2009/08/creepy-teepee.html

I love 69 popgeju. Moje první živá zkušenost s touhle kapelou. Perveznější elektropunk se nerodí nidke jinde na světě. Jenom v Ostravě. Klávesák s koňskou hlavou na hrudi a polonahej blázen s cédéčkem na krku sjížděj riffy ze starejch počítačovejch her a do toho řvou: „Ahoj, ahoj… “ Divil sem se. Ale fakt mě to chytlo. Já sem tancoval, bavil se a smál! A nešlo s tim přestat. Prostě v sobě něco maj. Vobnažujou naše podvědomý zvířecí choutky a nutěj nás zahodit zábrany.

Po třetí písničce sem měl chuť se svlíknout, pomazat se hovnama a recitovat Žáčka.

Freud by měl z Popgejů VELKOU radost.

 

FOTOREPORT Z CREEPY TEEPEE: http://www.muzikus.cz/zive/Foto-Gask-Artfest-Creepy-Teepee-Kutna-Hora-4-9-8-09-1-cast~13~srpen~2009/#prettyPhoto[gallery1]/37/

 

GALERIE POTRAVINY

325166crew  I LOVE 69 POPGEJU, 2008, CZ

http://galeriepotraviny.cz/69popgejutext.htm

 

Popgejů, Potraviny Gallery

Popgejů, Potraviny Gallery

 

Výtvarná skupina I love  69 popgejů  je  jednou  ze  skupin  současné  výtvarné  scény ,proto máte  pochybnosti  o  jejich  kvalitě v rámci výstavy 325166crew v galerii  Potraviny, a  nelze jim  porozumět (co  zamýšlejí posprayovanými kupami  písku, naivistickými obrázky nalepenými  na  výloze a  rozsypanými  desetníky, které  už  bezmála  pěknou  řádku  let  neplatí), jestli si z vás  dělají  legraci, či jestli jsou  úplně  blbí .

Z jejich  tvorby, mixující  perfomenc , vliv „neue wilde“,  vídeňský akcionalismus , ale i některé opožděné  tendence z polska a slovenska, je cítit především špatné pochopení toho, jakými procesy vzniká současné umění, takže veškerá  nezachytitelná rafinovanost, s jakou jednotliví členové skupiny například  malují  své olejomalby, zátiší, akty atp., je  v tomto  případě avantgardním experimentem  odkazujícím na slavné  umělce  20. století jako např.: Claude Manet, Pablo Picásso a z českých  namátkou  třeba Jiří H. Kocmann, dále zpěvák, ale  především  moderní  malíř  Karel  Gott. . . .

Jejich výstava v galerii Potraviny vám  nepodsouvá  žádné hotové postoje, ale je především intimní výpovědí  o  smyslu  a  relativitě  současného  světa a výtvarného umění, o které se dá přemýšlet.

Kurátor výstavy: Matyáš Chochola

 

13.8.2008, CZ

http://www.musiczone.cz/reportaz-1368/nuova-hitparada-vol-3-temple-club-ostrava-13-unor-2008

FOTOREPORT: http://www.ov-kluby.net/report.php?city=1&rid=2031

NuOVA Hitparáda! Vol. 3, Temple Club – Ostrava, 13. únor 2008

Popgejů, NuOVA vol. 3

Popgejů, NuOVA vol. 3

NuOVA je taková speciální a svébytná hudební akce konající se v Ostravě, jež aspiruje na statut kultovní záležitosti. Pokud na něj ovšem ve svém třetím pokračování již nedosáhla. Hovořit přímo o kapelách ve spojení s touhle akcí by bylo lehce zavádějící. Jde povětšinou o performery, kteří propojují divadelní, výtvarnou a hudební složku v jeden, obvykle zábavný celek.

Tahle diskotéka se ještě nestačila (nebo možná ani nechce) zabydlet na jednom konkrétním místě, proto se i její třetí díl konal opět v jiných prostorách, tentokrát v klubu Templ na Stodolní. Jedná se o takový malý klubík, který nebylo problémem naplnit především typem lidí, kteří cca. před sedmi lety navštěvovali koncerty Vypsané Fixy – něco přes dvacet let a debatující o umění a politice. Alespoň zpočátku, než začali svou intelektuální tvář ztrácet při opakovaných návštěvách baru, se takhle jevili.

I Love 69 Popgeju byli prvním interpretem na place. Neznalý návštěvník musel být trošku v šoku. Proč? No řekněme, že vystoupení bylo lehce nekonvenční. Být správným Popgejem totiž obnáší svléci se do poloviny těla (dle potřeby i ten zbytek), předstírat erekci, krkolomně padat, vystrkovat zadnici, dvakrát proběhnout publikem… A to všechno za zběsilých disko rytmů a textů „strčím ti ho do análu“ nebo „dej mi pusu na péro“. Abych to shrnul, tahle (výjimečně) dvoučlenná sestava (zpěv, klávesy) + kámoš notebook rozjela energicky přiteplené divadlo, které si libuje v kýči, klišé a šokování nejen puritánů. Opravdu zábava.

Jako druzí se publiku představili Cassete. „Máme jen šest písní, protože je to náš druhý koncert. Ten první byl včera.“ Přestože z jejich projevu šla cítit nervozita a nejistota, které se snažili zbavit mrkáním po přátelích v první řadě a prkennost jejich vystoupení mi připadala někdy až úsměvná, šlo o nejlépe hudebně vybaveného a zároveň nejlepšího interpreta večera. I když srovnávat hrušky s jabkama se nemá. Každá píseň z jejich repertoáru byla výjimečná, nápady se neopakovaly a dokázaly nadchnout svou čistou upřímností. Pestrý elektronický podklad, ženský přednes přemýšlivých, přesto heslovitě jednoduchých textů, upomínající na Auroboru, a kytara se ještě chvíli budou sehrávat, ale jako celek velice dobře fungují. Věřím, že o nich ještě uslyšíme.

Takovým bonbónkem a předpokládaným vrcholem celé akce byl Polák Deuce. Sluneční brýle, síťované tílko, knír táhnoucí se k bradě, vyzývavé pohyby – vizáž východoněmeckého pornoherce z osmdesátých let s velkým ptákem v kalhotách. Časový posun byl dokonán díky jeho „karaoke“ vystoupení. Na svém laptopu pustil ty nejslizčí diskorytmy ze stejného období prohánějící se po jednoduchých beatech. Texty o strip klubu, chlapovi, kterého nesnášel pro jeho břitké „okuliare“, o tom jak by s náma rád do postele. V podstatě takový paskvil; myšleno jak obecně, tak narážkou na speciální díl již zaniklého hudebního pořadu věnovaný osmdesátým letům. Ale neskonale zábavný.

Kdybych napsal, že to byla trochu buranská, konzumně zábavná a nejvíc uncool party, kterou jsem kdy zažil, tak bych to možná naoko vystihl, ale zavánělo by to absolutním nepochopením. Právě vyvážení nadhledem, který ji držel přesně nad hranicí stupidity a nevkusu z ní dělal velice zajímavou a ojedinělou akci. Vyjádřil bych to asi takhle: „I was uncool before uncool was cool“.

Nechci to zakřiknout, ale konečně to vypadá, že se v Ostravě začíná dít něco zajímavého a nevšedního. Tahle scéna se mi začíná čím dál tím více zamlouvat.

 

29.11.2008, CZ

Recenze na Przeklete EP na diycore.net

Przeklęte EP Vole Love Production, 2008 (Bylem kobieta, PL w/ Marius Konvoj, Like She) http://www.lastfm.pl/music/Various+Artists/Przeklete+EP?ac=przeklete%20ep

Przeklęte EP Vole Love Production, 2008 (Bylem kobieta, PL w/ Marius Konvoj, Like She)
http://www.lastfm.pl/music/Various+Artists/Przeklete+EP?ac=przeklete%20ep

http://www.diycore.net/sablony/recenze_hudba.php?id=216&nazev=vole-love-production-przeklte-ep

Nepostižitelný, všemocný a nicotný bog se smiloval a opět nám ukazuje svou pravou, transsexuálně ztopořenou tvář, a když říkám tvář, myslím tělo, když říkám tělo, víte, že jde o poštěvák hudby a růžová konečně dostala ten správný odstín.

Elektronickej striptýz v baru u Šestikarátový pichny znamená jediné: electro úchylné a hravé, přízemní stejně jako rajské, nevim, kdy jim konečně vyroste konkurence, kdo by ale rostl, když Vole Love Production teprve dozrávaj. A jaké že osvícené nakladatelství oslovilo ostravské trashery? Bez obav, tuzemské ne, je to polský netlabel s více než příznačným názvem – By?em kobieta. Šest tracků, formát mp3 a polská podpora, která není náhodná, kapely kolem VLP pravidelně hrají na sever od hranic. A nejen to, coby výtvarníci tam vystavují, coby hudebníci participují na dalších projektech (Popgej Jakub Adamec aktuálně s výborným zespolem The Complainer & The Complainers).

Tři skupiny, genderově vyvážené i znetvořené, každá ustřeluje trochu jinam. I Love 69 Popgeju své dostaveníčko s discem odívají do bizarního, magnetofonově atmosférického zvuku, jedna lajna s předchozím štyklem As long as the Pump is pumpkin, so long as the Bassdrum is going. Nedbají čistého zpěvu, hlavní je celek, trash zvuků, analogový balast a další bordelózní šuntoví krásně ladí s melodiemi, které korunují textovými výrony na úrovni mladší doby plastové: „my blood is cleaner than your blood, my father is bigger than your god“ (Srdíčko). Fuck me, babyboys.

Like She ukazují na dveře, za kterými se může skrývat širší posluchačský úspěch. Jejich beaty jsou rázné, špinavé i šukézní, disponujou silnou melodií a zpěvu, potažmo nepřijatelnému textu není moc rozumět, překryt hudbou. Jako byste zkřížili Midi Lidi a Nesselsdorf a výsledného patvora poslali na techno trip. Hitovější je Duhowy rap, taky umírněnější, zato Finda Lidem ukazuje, že tady máme rovnocenného soupeře německým spolkům typu Chicks on Speed.

Marius Konvoj mastí osmibitové core, takže se nachází nejdál od „popu“. Zvuky sází první dobrá a vychází mu to, agresivní, flekaté, rozcákaná poluce a výsměch, prdel je až první, duchovní bodlo – Křesťanská party. A to je jemnější poloha jejich produkce, track uzavírající maxisingl, Negatronic, je více break a více core, elektronika polekaná sama sebou, nicméně šlape to jako Hilda Hrkavá na housenkové dráze. Marius Konvoj se nebojí konspirace a bastard je jejich druhé jméno, takže rozseká Bacha i Hasselhoffa.

Je to tady, dámy a pánové, Vole Love Production a jejich manifest pozitivní touhy po fucku. Láska v přímém přenose, sundejte ohařům S&M řemeny a vypusťte krev. Ať žije šantánový gospel. Haleluja!

Deska je ke stažení přesně tady.

 

 listopad 2008

http://www.newmusic.cz/2008/11/vole-love-production-przeklete-ep/

Vole Love Production – Przeklęte EP

Pavel Smutný, 8. 11. 2008, Download

Polské internetové vydavatelství By?em Kobieta records vydává Przeklęte EP mapující ostravské projekty I Love 69 Popgeju, Like She a Marius Konvoj sdružené pod hlavičkou Vole Love Production. Kromě žánrových nálepek uvedených v materiálech (speedcore, pop, duchovy rap) je třeba přiřadit trash, 8-bit, grindcore, electro, punk. Tak to vypadá, když studenti vizuálního umění začnou dělat muziku… Poslechnout nebo stáhnout.

 

 27.1.2008, CZ

 

  1. 1. 2008

MENU:I love 69 popgejů::Like she::DJ Babypuch::Marius Konvoj

 

Klub 29, Pardubice

 

Neserijózní reportáž SERIÓSNÍ DISKOTÉKY

Tenhle večírek se vydařil. Po hříchu jsem dorazil až po desáté hodině, tedy z výše uvedených partiček zastihl jsem na pódiu Like She, Marius Konvoj mi utekli. „Vo dost si přišel“, dozvídám se jen co stčím hlavu do dveří Klubu 29. Tuhle frázi nemám moc rád. „Snad už to nekončí…?“, odpovídám otázkou.

Rozhodně nekončilo! LIKE SHE – páreček s plyšovými maskami na hlavách, ona zpívá a „tančí“, on hraje na kytaru do zběsilého rytmu elektroflorbal. Zvuk je všude, slovům je jen stěží rozumět, ale o to tady ani moc nejde. K tomu pestrobarevná projekce, diskokoule a klub plný lidí. Tančí se na pódiu, pod pódiem, za barem i na baru. Decibely nedovolují jen tak sedět.

Vzápětí se mikroufonů chopili dva polonazí fešáci a třetí se postavil za klávesy. I LOVE 69 POPGEJŮ posunuli hranici toho, co se v Klubu 29 může odehrát. Předstíraná felace, masturbace, atmosféra krve a spermatu. Řízné taneční rytmy střídají klidnější plochy protkané harmonickým dvouhlasem, plamínky zapalovačů se mihotají nad hlavami, ale to už přichází vystřízlivění textem „strčím ti ho do análu!“ Na závěr ještě hádka s publikem o přídavek, a píseň „je to bez sexu, takže vo hovnech.“

Zbytek večírku hudebně obstaral (a pravděpodobně v tuto chvíli ještě obstarává) DJ BABYPUCH, který po předchozích výstupech působil spíše konzervativním přístupem k taneční hudbě, ovšem na „běžné diskotéce“ by zřejmě svým setem způsobil značný rozruch a možná i nepochopení. V Klubu 29 se ale toho večera sešli lidé, kteří hudební předsudky a škatulky dávno pověsili na hřebík, takže si i tuto část párty všichni užili. A koho nebavilo tančit, mohl se nechat strhnout skvělou, originální projekcí (viz fotoreport).

Když jsem klub opouštěl, byla zábava v plném proudu. Večírky „MIXLE“ se v poslední době nebezpečně protahují do časných raních hodin, takže pokud měla vzniknout reportáž, musel jsem domů. Příště beru tužku a papír, tentokrát mi s inspirací pomohl myspace: i love 69 popgeju :: like she :: marius konvoj , ovšem naživo je to „pořád lepší rokenról, DISKOBOL!“

 

 

RECENZE NA EP

As long as the Pump is pumpkin, so long as the Bassdrum is going

I Love 69 Popgeju,  As long as the Pump is pumpkin so long as the Bassdrum is going (2006)

I Love 69 Popgeju, As long as the Pump is pumpkin so long as the Bassdrum is going (2006)

25.8.2008, CZ

http://www.diycore.net/sablony/recenze_hudba.php?id=190&nazev=I%20Love%2069%20Popgeju

S Popgejema se to má jako s lacinou děvkou. Když ji prokouknete, spatříte velké srdce, srdíčko, srdíčko naducaný citem, charakter a ohromnou touhu po lásce. Jenže kdo chce být dobrovolně děvkou, byť zdánlivou? Tvoje pička je tubus vesmíru a já ti upletu květinu z lučního kvítí, bude vonět po mých slzách – neva, že mám ruce vod semena?

Označit ostravské Popgeje (už ten název, svatá panno) za hudební skupinu by bylo krátkozraké. Zkus jakékoliv video na youtube a pak rozjímej nad tím, jak jsi otevřený posluchač. Nejde zdaleka jen o zkoušku mantinelů, i když to hraje svou roli. Důležitější je propojení hudby, divadla a pochybného kabaretu s projekcí a kostýmy. Můžeme jmenovat kapely podobného ražení, tedy pokud přistoupíme na to, že jde o electro(nickou) muziku. Jenže Sporto si pódiovou prezentaci teprve nesměle ošahávají a MidiLidi oscilují mezi stoickou sošností robotických panáků na cestě do werku a rave tripem. Slezští ba(sta)rdi provozují striptýzový šantán.

Popgejové jsou výtvarníci, takže se nabízí srovnání s Guma Guar, ti však generujou agresivní a volume vyhulený breakcorový teror. Pee Gees jsou hraví a neodolatelní, musíte ale chtít proniknout za plentu pinkovejch kalhotek a připustit si další plán. Hra s pohlavím, často obnažená sexualita až na penis, lascivní macho gesta v kombinaci s růžovými elasťáky a refrén Miluji tě. Zpěv-nezpěv s dementní elektronikou, klávesy a chemické perkuse. Pochybné melodie se šíří éterem jako nebezpečný archetyp narušeného nevědomí. A potom sdělné texty. Samý trash, ohromující šméčko.

Vedle zmiňovaného love songu s lyrickým refrénem „strčím ti ho do análu“ tu je duchovní text Adam („do kostela s tebou nikdy nepůjdu / halleluja“), vyznání diskotékovému danceflooru („sleepless night / vole love / space race / savage bitch“) a na závěr další love song pro dva hlasy (Koňák).

Naživo úchvatná trapárna a chutný exces, na EP najednou regulérní, zvukově dotažené skladby, v nichž ustupuje do pozadí dominantní role zpívajícího mrdožila. Adam naznačuje echo (kostelního) prostoru a ze sršivého noise se zjevuje čistá, nečekaná melodie, „I’m and so was Adam“. Zvuková kvalita deklamovaných anglických říkaček a elektronické spodky, které vedle Popgejů používá leda skupina Magik na sportovním plesu v Kozojedech, vše podepřené vícehlasy. Naivní popěvky se zvukovou epilepsií a podivná gradace, která se k vám vkrádá. A koncertní Koňák coby prvotřídní cirkusový marš, kabaretní féerie.

Ípko je ípko, takže se můžem probrat dalšími hity na půdorysu myspace. Splašený bluegrass se žvatlačkou ne nepodobnou někdejším industriálním průkopníkům Rozmazané děti (Bojkot). A taky remix tracku Adam od MidiLidi, ne, není to překvapení, Popgejové jsou duchovně spříznění s tvorbou Petra Marka (čerstvě stálý člen-popgej), ovšem připomněl bych spíše než MidiLidi širšímu plebsu neznámý projekt Total Napalm Piče se sloganem „Gadjo Dildo“. Taky přijde na mysl aktuální záliba v osmibitové elektronice, ale ta by byla pro Popgeje příliš jednostrunná, to spíš můžeme nalistovat německého bizardéra Felixe Kubina.

Proč na progresivní (u nás se tomu slovu blíží z open-airů leda hovno) polský festival Nowa muzyka byli pozváni Popgejové a ne třeba Ježíš, který bezostyšně táhne na obšlehnutou představu Berlína? Protože do Pragy je to daleko? Ale vodkud vole nee?

Pumpa pumpuje a kopák kope, co chceš víc. Je to jednoduché: I Love 69 Popgeju jsou novodobí The Residents. Plus mínus prdel vody. Kdo je tady vole opravdickej pankáč?

 

 

Časopis Fotograf, Erotikon #10 CZ, 2008

Na konci sedmdesátých let Jean Baudrillard napsal do své knihy O svádění několik pěkných vět k obscénnosti: „Tradiční obscénnost má ještě jakýsi obsah sexuální transgrese, provokace a perverze. Útočí na mechanismy potlačování vlastním fantazmatickým násilím. Takováto obscenita se vytratila se sexuálním osvobozením /…/ Nová obscenita jako nová filosofie povstává na pohřebišti starého a má úplně jiný význam. Netýká se násilného sexu, reálné sázky v sexu, ale sexuality neutralizované tolerancí. V nové obscenitě je sex potupně „umělecky ztvárněn“, ale je to ztvárnění věci, která byla odcizena, ukradena.“ Vše, co podniká I love 69 popgejů, vypadá obscénně. Ať už jsou na pódiu jako polonazí a zpocení muzikanti nebo vyrábějí videa a fotografie. Prezentují se v tolerantním prostředí klubů, galerií a na vernisážích. Se vším všudy o nich platí Baudrillardovy skeptické věty o „uměleckém ztvárnění“ odcizené sexuality. Významuplná, provokující obscenita je vytlačena obrazy, které s pochopením (neutrálně) poměřujeme s popkulturou, jako by se tím všechno mělo vyřešit, a označujeme jako umění, protože umění jsme dopředu povolili obcovat se vším a proto nás ničím nepohoršuje. Popgejům to intuitivně dochází a tak stupňují agresivitu, narcismus, úpadkovost, špinavost, banálnost. Všemi silami testují, zda existuje hranice, po jejímž překročení by mohli být vykázáni ze světa umění. Divil bych se, kdyby se jim to za daných podmínek podařilo.1 Přinejmenším kvůli tomu, že je ostravská scéna už vzala za své a považuje je za další článek vývoje vlastní kulturní identity, která v 90. letech minulého století vyrostla právě ze sžíravých gest Petra Lysáčka, Jiřího Surůvky a skupiny Kamera Skura. I love 69 popgejů se pohybují v začarovaném kruhu. Nanejvýš to dotáhnou ke „svěžímu obohacení výtvarné scény“ (František Kowolowski, časopis Ex). Jenže nemohu zapírat, jak nesmírně zábavní mi připadají a jak obdivuji jejich plné nasazení. Neberou ohled na to, jestli se dostanou do čítanek, nemyslí na zadní vrátka, zato naplňují scénář vlastní de(kon)strukce.

/jiří ptáček/

Poznámky: 1. Vždyť také projekt pro časopis Fotograf je namířen proti jeho serióznímu duchu, aniž by to v důsledku znamenalo, že nebyl vydán.

 

Fotograf magazine, Eroticon#10 Eng, 2008

In the late 1970s, Jean Baudrillard included several interesting passages on obscenity in his book Seduction: “Traditional obscenity still contains an element of transgression, provocation, or perversion. It plays on repression, with fantasies of violence. With sexual liberation this obscenity disappears /…/ The new obscenity, like the new philosophy, arises on the burying grounds of the old, and has another meaning. It does not play with violent sex, sex with real stakes, but with sex neutralized by tolerance. Sex here is outrageously \’rendered,\‘ but it is the rendering of something that has been removed.”

Everything which I love 69 popgejů does appears obscene, whether the “pop gays” are onstage as half-naked, sweating musicians or creating photographs and video. Their stage is the tolerant atmosphere of clubs, galleries and art openings. Baudrillard\’s skeptical comments on the “rendering” of a removed, alienated sexuality fully apply here. Provocative obscenity laden with meanings is supplanted by images which we comprehend and (neutrally) measure against pop culture – as if this would solve everything – and call it art. After all, we have already allowed art to have its way with everything and so there is nothing with which it can offend us. The “popgays” intuitively understand this fact and so they intensify the aggressiveness, narcissism, decadence, filth, banality. They test, with full force, whether there exist any boundaries the transgression of which would cause them to be cast out of the art world. I would be surprised if they manage to succeed under the current circumstances*/ – at the very least because the Ostrava scene has already adopted them as its own and considers them to be the latest step in the development of its cultural identity, which in was born in the 1990s from the scathing work of Petr Lysáček, Jiří Surůvka and Kamera Skura.

I love 69 popgejů is trapped in a vicious circle; at best, they will achieve a “refreshing enrichment of the art scene” (František Kowolowski, Ex magazine). Still, I cannot deny how immensely entertaining I find them and that I admire their total engagement. They don\’t care if they make it into the textbooks, even through the back door, but they do create the script for their own de(con)struction.

/jiří ptáček/

*/ After all, the project for Fotograf magazine also goes against its serious spirit without preventing its publishing.

 

 

Metalopolis.net, 12.7.2007,

http://www.metalopolis.net/art_concerts.asp?id=3561

 

DICK4DICK, I LOVE 69 POPGEJŮ – Praha, Klub Bordo – 12. června 2007

Město bylo letní horkém napjaté jako pyj před souloží a do ulic se snášela tma černá jako vzrušený anál. Tak nějak by se slušelo začít report z bizarní akce, která se 12. června konala v příjemném vinohradském klubu Bordo. Realita byla ovšem zcela prozaická. Tatarák v noblesním podniku, který se ukázal být prvotřídním buzincem a následný příchod do sálu, kde se po sobě frontmani I LOVE 69 POPGEJŮ váleli a jeden druhému rval do análu mikrofon. Krásná nezáměrnost v umění.

Performance popgejů byla zábavná po všech stránkách, chatrné kostýmy, vystrčené prdele, ke konci bonusové obnažení ptáka a divoké poskakování, to vše do emulovaného kraválu kláves a Macintoshe na hranici špatných popových vtipů z 80. let a nezvladatelného elektro kraválu. Duo šoumenů v popředí se trumfovalo v nápaditých pohybových variacích, hysterickém řevu a hekání a já musím říct, že jsem se touhle pop-gay demencí bavil jako už dlouho ne.

 

Umelec, 2006 ENG

http://www.divus.cz/umelec/en/pages/umelec.php?id=1072&roc=2006&cis=2#clanek

i love 69 popgejú

Jiří Ptáček

If the Red Hot Chilli Peppers shocked their fans, at the time, by wearing socks on their private parts, then i love 69 popgejů hypnotizes them with leopard print hand-made underwear (with a large stuffed phallus hanging out) while writhing their bodies and wearing tennis shoes on their head. Three of the four members of this performance group met in Valašské Meziříčí, Moravia. Currently they live and study in Ostrava (studying with Petr Lysáček and Jiří Surůvka at the Institute for Creative Studies). The beginnings of i love 69 popgejů can be traced back to their first performance in 2001, but it was not until last year that the group began taking steps towards a more serious approach in terms of musical and theatrical production. The „Popgejs“ (pop-gays) dub themselves as psychiatric pop, considered a very tame label, which is meant to confuse producers into at least including their demo on a playlist. Their wild performances are a fusion of electroclash, invasive keyboard riffs inspired by 80s pop, throaty yelling and the afore-mentioned stage performance. These, along with their lyrics, are usually aimed at presenting the male sexual libido. This can be easily misinterpreted as an attack on gender equality, but is equally ironic as the glamorous visuals in their promotional materials. Accompanying photographs and videos are in the same vain. 
ilove69popgejů try to infiltrate into clubs focused on both hetero and homosexual audiences, and they perform alongside a cabaret named the Return of the Masters of Entertainment. For the Ostrava community, their gallery space Watchtower – located in the basement of a suburban house that the „popgays“ and other sympathizers rented – has become an irreplaceable fixture of the local scene. Their one day events attract most of the players in the progressive art scene. If the strong generation of Ostrava artists were at a loss for young blood, the i love 69 popgejů represent an articulate faction, whose local non-conformist humor is seasoned with unprecedented pre-pubescent perversion, a thrill for provocation and a focus on the relationship between entertainment and the questioning of stereotypes and norm violations. You will not see them on morning television, they are perhaps a bit much with your morning coffee. It is unlikely you will even see them on any cultural program.

 

 

Umelec 2, 2006, CZ

i love 69 popgejú

Jiří Ptáček

Pokud Red Hot Chilli Peppers svého času šokovali fanoušky ponožkami navlečenými na pohlaví, i love 69 popgejú je hypnotizují panteřími hand-made slipy s mohutnou falickou vycpávkou, svíjením pokreslených těl a teniskou na hlavě. 
Tři ze čtyř členů této hudební a performanční skupiny se poznali ve Valašském Meziříčí. Dnes žijí a studují v Ostravě (ateliéry Petra Lysáčka a Jiřího Surůvky na Institutu pro umělecká studia). Počátky i love 69 popgejú lze stopovat až k prvnímu koncertu v roce 2001, ale teprve od minulého roku se dá mluvit o seriózním úsilí o hudební a jevištní projev. 
„Popgejové“ se sami cejchují termínem psychiatrický popík, což lze chápat jako umírněné označení, které má zmást producenty, aby jejich demo aspoň založili do přehrávačů. Na jejich divokých vystoupeních se přitom potkávají electroclash, vlezlé klávesové plochy v stylu 80. let, hrdelní halekání dvojice zpěváků a již zmíněná jevištní performance. Ta, stejně jako texty-slogany písní, bývá stručná a většinou založená na agresivní prezentaci mužského sexuálního libida. Určitě ji lze chápat jako ránu na solar všem obhájcům korektních přístupů ke genderu, ale je podobně ironická jako glamour vizuál jejich „propagačních“ materiálů. V podobném duchu se nesou i fotografie a nehudební videoperformance.
i love 69 popgejú se snaží infiltrovat do klubů zaměřených na hetero- i homosexuální populaci a vystupují společně se surůvkovským kabaretem Návraty mistrů zábavy. Pro ostravské klima začala být nezastupitelná také jejich galerie Strážná věž ve sklepě periferního domku, který si „popgejové“ spolu s dalšími sympatizanty pronajali. Na jednodenní události sem doráží celá progresivní umělecká scéna. 
Jestli silná generace ostravských umělců postrádala několik let mladou krev, v i love 69 popgejú lze vidět jednotku, která místní nonkonformní humor okořenila o bezprecedentní dorosteneckou perverzitu, radost z provokace a důraz kladený na to, že bavit se znamená důkladně obracet stereotypy naruby. Do ranního televizního vysílání se ale nedostanou, k ranní kávě to je přeci jen příliš silné kafe. Pravděpodobně se nedostanou ani do žádného z nočních kulturních pořadů.

 

 

 

 

VOLELOVE Archiv