Měsíc: Říjen 2014

 

První výstava Galerie města Třince v novém výstavním prostoru zrekonstruované budovy Knihovny Třinec.

Chléb, hry a umění

25. 10. 2014 – 16. 1. 2015

(vernisáž v sobotu 25. 10. v 18:00)

Vystavující:

Karel Adamus, Radka Kováčiková, Marián Grolmus, Jiří Surůvka, Rudolf Štafa, Filip Turek, Dušan Zahoranský, Kamera Skura

Kurátor: Jakub Adamec

Jaké je místo umění v dnešní společnosti? Jaké je místo umění na malém městě? Jaké místo má v Třinci? Opravdu zde platí hierarchie: werk, hokej a někde vzadu umění? Je také možné, že umění v takovém žebříčku nefiguruje vůbec. Potřebuje vůbec „běžný člověk“ umění ve svém životě? A jestli ano, má být umění pro konzumenta jen bezproblémovou formou zábavy, odpočinku, pastvou pro oči? Ne, umění se má, kromě toho, že vyvolává emoce, navádí k přemýšlení atd., vydávat cestou snahy     o změny, i kdyby mělo jít jen o změny v mikro měřítku. Velká část umělců se ve své tvorbě – z hlediska vlastní kariéry pravděpodobně správně – bojí zaujmout jasný postoj k sociálním či politickým otázkám. Kromě toho, velká část umělců doufá, že vytvoří dílo nadčasové a sociální problémy a politika procházejí neustálou proměnou. Nicméně někteří mají důvod se tímto směrem vydávat. Proto, i když má umění tak omezený dopad na společenský i politický život, věřím, že to stojí za to zkusit a tvořit dílo, které by přispělo ke změnám, i kdyby se to mělo týkat, jak už bylo řečeno výše, „jen“ jakési mikro škály. Umění je často na vrcholu jevů, které definují nové trendy a módu. Pokud umělci zpracovávají nejrůznější důležité společenské otázky, může se pak tento fenomén podobat semínku zasazenému do půdy – může začít klíčit.

Výstava Chléb, hry a umění, spíš než předkládat hotová řešení či recepty na danou situaci, má raději pokládat otázky vedoucí k zamyšlení a k rozpoutání diskuse o daném problému. Prezentováno bude umění, které se doslovně vztahuje k zobrazení témat her a chleba, ale pod prvním plánem či za povrchním vnímáním nabízí skryté významové vrstvy a různé úhly pohledu – vážné i humorné. Otevře se nám široké spektrum možností výkladů a rovin. Chléb – v Třinci jako paralela werku – práce, nesymbolizující jen konečnou obživu – potravu, ale i výdělek, mzdu a její hodnotu. Mít práci se ne vždy musí rovnat tomu mít, co jíst. Jsou různé druhy chleba i práce. Jakým způsobem může pohlížet dělník na umělce a naopak? Chybí vzájemný respekt? A co v případě, že je dělník umělcem či umělec dělníkem jako to bylo např. u místních umělců Adamuse, Štafy či Wojnara? Je umění na piedestalu? Měli by se umělci „snižovat k lidu“? Umění má vrhat světlo na skutečnosti z nového úhlu pohledu. Představa, že se umělci budou stále opakovat, vzývat stereotypy a konvenční myšlení širokého obecenstva, aby se mu tak zavděčili, je pro umění vydávání se nesprávným směrem nebo je tato představa dobře naplňována většinou komerčně úspěšným uměním. Existuje také tendence definovat význam uměleckého díla nikoli na základě jeho duchovního či emočního obsahu, nýbrž podle ceny, jakou má na trhu. A jak je to s podporou umění? Má si umění na sebe samo vydělat nebo má být dotováno? Jsou dotace podmínkou základní kulturnosti dané společenské komunity? Jenže jak je zaručeno, že bude dotace smysluplně udělena a následovně dobře využita? Co je zárukou kvality?

Jiný úhel pohledu či jiné napětí nám může poskytnout vzpomínka na dobu nedávno minulou, kdy bylo možné použít sousloví Chléb, hry a umění jako jeden z nástrojů propagandy. Umění tehdy hrálo důležitou roli, ale bylo to jen kvůli tomu, že v něm tehdejší představitelé moci viděli nástroj politického vzdělávání a zušlechťování socialistického člověka. Vezměme si „čtyřprocentní zákon“** a stovky děl, které díky němu vznikly jen velmi nedávno. Umění tak v tomto případě bylo druhou stranou té samé mince jako Chléb a hry – jen přidaná hodnota/nástroj propagandy. Role sportu v tomto směru je také známá a objevuje se v různých podobách stále.

Výstava by se měla dotýkat vážných témat jako paměť, minulost, propaganda, recyklace, na druhou stranu by součástí Chleba, her a umění měla být také zábava a diváci se tak budou moci setkat s humorem, absurditou či ironií.

 

* „běžný člověk“ – statistiky mluví jasně – o umění se aktivně zajímají v průměru čtyři procenta české populace. Výraz běžný člověk zde používám pro 96 procent populace, která se o umění aktivně nezajímá.                                                                                                                                                  (Kesner, L. (2005). Marketing a management muzeí a památek. Praha, Grada)

** „čtyřprocentní zákon“ – zákon vznikl v roce 1965 a nejde ho spojovat jen s minulým režimem. Podobně se zachovala většina západních států, které v tom i dále pokračují. Vznikala tak díla, jež tvořily estetické dominanty ve veřejném prostoru vznikajících sídlišť, poliklinik, obchodních domů, výrobních podniků, administrativních a správních budov. (Pavel Karous, autor projektu Vetřelci a volavky zabývajícím se normalizačními sochami a plastikami)

 Více informací o výstavě a galerii: www.facebook.com/galerie.trinec

Událost na FB: www.facebook.com/events/542231445908859/

 

¨

Galerie města Třince, 21. 10. – 11. 11. 2014

Vernisáž výstavy se uskuteční v úterý 21. 10. v 17 hod.

Ladislava Gažiová se narodila v roce 1981 ve Spišské Nové Vsi na Slovensku. Studovala na košické Fakultě umění v ateliéru Malby Adama Szantpetéryho (2000-2002), na pražské AVU v ateliéru Malby II Vladimíra Skrepla    (2002-2003) a na pražské VŠUP v ateliéru konceptuálním a intermediálním Jiřího Davida (2003-2008). Je finalistkou The Sovereign European Art Prize, (Londýn, 2007) a laureátkou Ceny Kritiky (Praha, 2008). Zabývá se malbou. Žije a pracuje v Praze.

 Výstava Ladislavy Gažiové s názvem Konec výstavy pracuje s tématem postkoloniálního vnímání umění ve vztahu západ-východ a sebeidentifikaci člověka skrze kulturu obecně. Expozice je tvořená site-specific istalací z obrazů, kde malba expanduje z plátna na stěny galerie. Stěžejním námětem objevujícím se na výstavě je symbol zrezlého vlnitého plechu, který slouží jako metafora odkazující k sociálně vyloučeným regionům, ke slumům a ke stavebním prvkům chudinského obydlí. Instalace je divákovi nabízená ve formě zdánlivě nekompletní nebo ukončené a částečně vyklizené výstavy. Jde o iluzivní hru, která sebekriticky reflektuje umělecké projekty, plytce využívající politickou tématiku ke svým estetickým účelům.

Ladislava Gažiová, původem Slovenka žijící dlouhodobě v Praze, je originální umělkyně, která ve svém díle spojuje kulturu několika prostředí – postkonceptuálního umění, streetartové scény a romského etnika. Gažiová kombinuje techniku šablon přestříkávaných na obraz s podkladovou malbou. Zdobnost využívaná v ranějších dílech vychází     z tvarosloví graffiti. Pro Gažiovou je důležité navodit ve svých obrazech atmosféru pocitu, jež se často pojí s nějakým reálným motivem, např. předmětem, figurou nebo prostředím. Emoce vystupující z obrazu jsou lehce přenositelné na diváka, jelikož témata, kterých se tato mladá umělkyně dotýká, jsou transformací obecně lidských postojů a zkušeností. Své postavy umísťuje do naznačeného prostředí místnosti nebo přírody, aniž by tuto prostorovou ukotvenost zcela dovyslovila. Naznačené předměty symbolizující komunikaci – stůl, krabice, antény nebo dráty – se vyskytují téměř ve všech malbách. Velkou pozornost vždy věnuje vizuálnímu přetvoření pocitu plynoucího ze zobrazených motivů, tedy barevnosti a tvarů. Její pracovní technika blízce komunikuje se zvoleným obsahem. Gažiová ráda expanduje z plátna obrazu na stěnu, čímž dosahuje většího „zabydlení se“ své výstavy v daném místě, a návštěvníkovi expozice tak přímo evokuje svou bezprostřední přítomnost. Její malby na zeď nejsou samoúčelným gestem revolty či kritiky galerie uvnitř galerie, nýbrž způsob navození určité emoce. Jinak působí zavěšený obraz, jinak nasprejovaná velká plocha zdi nebo malba na papíru. Tato umělkyně stále aktivně pokračuje ve své tvorbě a posunuje svůj hřejivý, a přesto posmutnělý, výtvarný výraz do neprozkoumaných směrů.

(z textu Markéty Kubačákové, 2010)

 

Sociálněpolitická témata jsou patrná na první pohled: motivy teroristických útoků, rasová a genderová problematika, vraždy a sebevraždy. Ponuré výjevy jsou odlehčeny odkazy k popkultuře a poetickým charakterem malby. Gažiová používá graffiti techniku a šablonu na přírodní plátno, které nechává působit syrovou strukturou bez malby. Narativnost maleb připomíná krátkou a přesnou lidovou písničku, inspiraci estetikou a ornamentalismem romských komunit východního Slovenska. Gažiová sama hudbu aktivně provozuje, hraje na bicí ve dvou kapelách. Pregnantní a hotový umělecký projev Ladislavy Gažiové je samozřejmý a výrazný, přestože se podobá bezprostřední a spontánní práci, záznamům. Ať už její díla interpretujeme lyricky či sociálně, mají svou vlastní pravdu. Nabízejí pochopení stejně, jako mu unikají. Jak říkal Adorno, díla hovoří jako víly v pohádkách: chceš něco nepodmíněného, máš to mít, ale nepoznáš to. Divák je do obrazů vtažen; komunikace s nimi je zásadnější než jejich interpretace. Důležité jsou pocity.

(z textu Lenky Lindaurové, 2009)

Více informací o výstavě a galerii: www.facebook.com/galerie.trinec

Událost na FB: https://www.facebook.com/events/1492182611034184/

Skupina drinkART je MIMO vás zve na hudební akci a zase v Kokpitu. Úžasný industriální prostor, kde umění nezná hranice. Zajištěn bude nejen hudebně i vizuálně velmi silný zážitek, ale i skvělé drinky a vegetariánské jídlo.

fb událost zde

VYSTOUPÍ:
Wolf Trap
Lo/ve
Fertilizer
Hitachi II.

Wolf Trap
Byla založena na jaře roku 2013 Edgarem Schwarzem (člen Schwarzprior) https://www.facebook.com/SCHWARZPRIOR) a Lili (výtvarnice). Společně míchají rock’n’roll s post punkem, synthem a elektrem. Mají vlastní galerii v Ostravě.

Lo/ve
Pražský projekt Lo/ve, za kterým stojí výtvarník a hudebník Pavel Ptáčnik a herečka a doktorantka DAMU Markéta Dvořáková. Narozdíl od jiných koncertních verzií jsou jejich tracky dotvořené občas použitým efektem nebo samplem. Koncerty kapely jsou strhující svojí energií a baví nejen
hudebně, ale i způsobem jakým Pavel a Markéta při koncertu komunikují.
http://bandzone.cz/_74672

Hitachi II.
Je experimentální techno, electro, house projekt založený v roce 2008.
Elektronická hudba, která bere inspiraci z 80.let electro funku – Kraftwerk. Až na několik tanečních skladeb, se více orientuje na rytmické basové linky, které jsou založeny na těžkých basových beatech doprovázené akordy taneční syntezátorů a vocoderized / modulovaných vokálů.
https://soundcloud.com/dynamixxprince

Fertilizer
Fertilizer byl náhodně založen ve Zlíně, 11. října 2008. Retrofuturistická kombinace četných forem rockové hudby a hardware syntezátorů, stojí jednou nohou v osmdesátých letech, zatímco druhá vykračuje do vzdálené budoucnosti. Toto zdánlivě nesourodé uskupení celkem úspěšně hnojí hlavy nepoučitelných zvědavců.
http://bandzone.cz/fertilizer

+ VJ´S

+ vegetarian food
+ voda s citrónem

VSTUP 99Kč